4 úrovně spolupráce škol a firem

Úroveň 1

Tuto úroveň lze považovat za naprosté minimum. Mezi školou a zaměstnavatelem funguje spolupráce, ale pouze nahodile a v dílčích oblastech, které nejsou navzájem nikterak provázány. V praxi jde často o jednotlivé činnosti jako jsou exkurze či praxe žáků. Tuto úroveň lze charakterizovat takto:

  • odborný výcvik v reálném pracovním prostředí neprobíhá, maximum jsou občasné exkurze či jiné jednorázové akce,

  • odborné praxe nejsou standardem a probíhají, pouze pokud si žák sám sežene umístění,

  • obsah odborné praxe není definován, hodnocen a reflektován ve vzdělávacím procesu,

  • účast zaměstnavatelů u závěrečných zkoušek je formální nebo neprobíhá vůbec,

  • stáže učitelů ve firmě, společně organizované soutěže se školami, náborové a další akce jsou nahodilé nebo neprobíhají vůbec.

Úroveň 2

Tato úroveň již představuje oproti úrovní první jistě pokročilejší, stále však velmi jednoduchou a kvalitativně nevyhovující formu spolupráce. Typickou formu spolupráce představuje odborný výcvik, a to podle níže uvedených charakteristik:

  • odborný výcvik i odborná praxe ve firmě probíhá a četnost je výrazně vyšší než u úrovně první,

  • spolupráce ovšem není systematická, chybí návaznost na výuku a vzdělávací proces jako celek,

  • žák se pohybuje ve dvou oddělených světech, což generuje nespokojenost a neochotu spolupracovat na straně zaměstnavatelů a nezájem na straně žáků.

Z výše uvedeného je zřejmé, že spolupráce na této úrovni nemůže vyhovovat ani žákům, ani zaměstnavatelům, pokud je jejich primárním zájmem kvalitně připravený absolvent a nikoli pouze levná pracovní síla. Zásadním nedostatkem spolupráce na této úrovni je skutečnost, že spolupráce postrádá jednotící koncepci, především zde chybí vazba na ŠVP a systém monitoringu a zpětné vazby. Další formy spolupráce jako například exkurze, stáže, přednášky apod., buď vůbec neprobíhají, nebo probíhají bez jakékoli vazby na odborný výcvik a žádoucí výsledky učení ve formě konkrétních znalostí, dovedností a kompetencí.

Úroveň 3

Tuto úroveň lze již z pohledu přínosů pro žáka a konkrétní výsledky učení hodnotit jako dostatečnou, nikoli však ještě zcela ideální:

  • Obsah odborného výcviku a praxe v reálném pracovním je dobře sladěn s ŠVP, jež škola přizpůsobuje potřebám zaměstnavatelů (firma se účastní na tvorbě a přizpůsobování ŠVP),

  • účast odborníků z firmy u závěrečných zkoušek není jen formální,

  • rozvinutá spolupráce zahrnuje další aktivity počínaje náborem žáků (práce s rodičovskou veřejností), přes stáže učitelů, přípravu výukových materiálů a nabídku volnočasových aktivit, po soutěže a společné prezentace výsledků práce žáků,

  • firma má systematickou rozvinutou spolupráci v rámci několika činností, s ostatními zůstává spolupráce na úrovni 2.

V praxi nejsou jednotlivé kooperační aktivity zcela provázané. Zaměstnavatel se sice podílí na tvorbě a revizi ŠVP, chybí však často mechanismus průběžného přizpůsobování výuky či odborného výcviku či praxe na základě konkrétních individuálních specifik žáků a reflexe aktuálních trendů a predikce budoucích potřeb. Spolupráce je tak upravována „jednou za čas“, nikoli průběžně na základě aktuálních zpětných vazeb od žáků, odborníků z praxe či pedagogů.

Úroveň 4

Tato úroveň představuje určitý ideální stav, kdy platí následující:

  • firma má rozvinutou systematickou spolupráci v rámci všech relevantních oborů,

  • všechny dílčí kooperační aktivity jsou provázané a tvoří jeden komplexní celek,

  • standardně zajišťuje stáže pro učitele ve firmách,

  • probíhá společná tvorba výukových materiálů a revize ŠVP na základě pružných mechanismů zohledňujících aktuální potřeby i predikci v dlouhodobém horizontu,

  • spolupráce funguje i bez projektů a není na nich finančně závislá, projekty jsou vnímány jako přilepšení a možnost vyzkoušet něco nového či dále vylepšit stávající spolupráci.

Samozřejmostí v rámci kooperace na této nejvyšší úrovni je implementace základních prvků kooperačního vzdělávání včetně odpovídajícího personální zabezpečení, kdy firma disponuje konkrétními zaměstnanci, kteří se na spolupráci se školou specializují. V rámci odborného výcviku a praxí působí instruktoři s pedagogickým vzděláním. Odborníci z firmy se podílejí na zajištění odborné výuky ve škole formou pravidelných přednášek či osobou učitele odborného předmětu. Jsou využívány standardizované smlouvy mezi školou a zaměstnavatelem, ale také mezi zaměstnavatelem a žákem (případně jeho zákonným zástupcem) a žák je za produktivní práci finančně odměňován formou stipendia.

 

 

© 2019 Pakt zaměstnanosti Plzeňského kraje, provozuje Regionální rozvojová agentura PK o.p.s, vytvořili v